Krátké vyprávění o hluboké budoucnosti
Inu, vaše představa je poměrně daleko od pravdy, milé děti. Víte, my totiž měli „svět“, převážně „tam venku“, a to byl takový náš Facebook. „Venku“ sloužilo k seznamování se s lidmi. Některá místa k tomu byla vhodnější než jiná: například „klub“ nebo „hospoda“. Existovaly například tematicky zaměřené kluby: ty byly obdobou vašich skupin a stránek. Na těchto místech jsme mohli navazovat přátelství. Samozřejmě, postup byl přesně obrácený proti tomu, na jaký jste zvyklí dnes. Pokud jsme chtěli navázat přátelství, museli jsme s dotyčným člověkem nejdříve komunikovat – a co víc, dobře si s ním rozumět -, než nám naši žádost potvrdil. Samo potvrzení žádosti pak neprobíhalo žádným stiskem tlačítka ani jiným jednorázovým aktem – to, že vzniklo přátelství, se tak nějak rozumělo samo sebou, mezi řečí. Podobnost „světa venku“ s Facebookem šla ovšem mnohem dál. Jakmile jsme byli s někým v kontaktu, mohli jsme vyjadřovat své názory, na co nás jen napadlo – tak jako vy dnes postujete své statusy. A co víc, naši přátelé (ale i lidé, které jsme ani tak moc neznali – zde se ukazuje první z mnoha výhod, které, sic, měl náš starý Facebook proti vašemu novému – vy musíte být všichni přáteli) mohli dát okamžitě najevo, zda se jim naše názory líbí; dočista jako vy můžete tlačítkem „Líbí se mi“! Je-li vám to málo, pochlubím se – za nás existovala dokonce i možnost dát najevo, že se nám daný názor nelíbí; přesně tak, měli jsme k dispozici to tlačítko, po jehož zavedení tak dlouho voláte. Co se týče komentářů, ty byly také samozřejmostí – nebylo nic jednoduššího a často ani nic zábavnějšího, než například v takové hospodě zakládat komentářové stromy takového rozsahu, že se po chvíli téměř nedalo dohlédnout jejich začátku!
Dnes máte, milé děti, na Facebooku možnost do někoho ze svých přátel šťouchnout. Věřte tomu nebo ne, i této vymoženosti se nám dostávalo. A co víc: my mohli do svých přátel nejen šťouchat, ale i kopat, kousat, šimrat je či fackovat… Pokud jsme opravdu nesouhlasili s jejich názory (viz možnost vyjádření nesouhlasu výše), mohli jsme dokonce vzít baseballovou pálku či jinou proprietu a upravit příliš radikálnímu či naopak příliš konzervativnímu příteli fasádu… totiž názor! Nevěřícně zíráte? Tak si poslechněte tohle: My mohli své přátele a známé a náhodné okolojdoucí dokonce líbat… A byly-li hvězdy příhodně nakloněny, nemuseli jsme s nimi přitom ani být zapsaní ve vztahu! Co to byl sex, to vám ovšem povím jindy…
Tak to vidíte, děti, že ten svět tehdy nebyl tak šedivý, jak si představujete, mnohdy měl dokonce více možností než váš denně vylepšovaný Facebook. Ale co je vaše, nechť vám patří, senilní vzpomínky tohoto staromilce nemusíte brát příliš vážně.
Článek původně vyšel ve společenské rubrice neviditelného psa, 20. 5. 2010.
David P. Stefanovič
Média nás ženou přes okraj propasti
Je nejvyšší čas, aby se novináři zastavili a zamysleli. Nesmí nadále podléhat volání davu. Naopak, musí se opět stát jeho průvodci.
David P. Stefanovič
Sborník ke stažení zdarma
Vážení čtenáři, stejně jako před rokem, i letos jsme pro vás na Sardenu připravili vánoční dárek: elektronický sborník povídek.
David P. Stefanovič
O nedostatečnosti slov
(Přespříštěroční přípodotek k eseji Listy a kříže z 15. října 2011 a ostatně také k textu Malá česká města z roku pozdějšího.)
David P. Stefanovič
První muž
První muž
David P. Stefanovič
Malá česká města
Následující text je úvahou nad současnou a možnou podobou městské fantasy a fantastiky obecně, s inspirací ve street artu, částečně pak také kritickou reflexí mého vlastního díla a nastíněním budoucích plánů.
David P. Stefanovič
E-antologie fantasy a sci-fi povídek ke stažení
Milí čtenáři, dovolte mi předložit vánoční dárek, na jehož vzniku jsem se podílel.
David P. Stefanovič
Modlitba za dobro, světlo a pana prezidenta
Nakonec mi to přeci jen nedá, abych neutrousil svou krátkou modlitbu za pana Havla.
David P. Stefanovič
Bláznova ukolébavka
Věčně dokola, zas a zas naráží vlny života na skaliska naší vůle a našeho rozumu, dokud je nerozdrolí a nepozřou.
David P. Stefanovič
Naiva, feminismus a láska
Že přihlášením se na předměty, zaobírající se genderem a feminismem, lezu na začátku semestru do jámy lvové, mi bylo jasné hned.
David P. Stefanovič
Krátké zamyšlení nad smyslem života
Není lehké žít. Když žijete, tak se vás neustále ptají, proč to děláte. Na to nezbývá než pokrčit rameny a možná se lehce pousmát. Proč to dělám? Co dělám? To mi řekněte, pane. Podívejte se, vy vlastně vypadáte docela chytře, a navíc úplně jako Woody Allen, s těmi černými obroučkami a ustupujícími vlasy. Tak se přeci na chvilku posaďte, je tu volná židle, zrovna vedle mě, na terase před útulnou kavárničkou na jednom z velkých pařížských náměstí, zatímco kolem proudí davy leklých ryb.
David P. Stefanovič
Facebook: Vraťte nám Ježíška!
Facebook – sociální síť s úkolem spojit a vzájemně přiblížit celý svět. Tak ho jistě většina lidí chápe, když žádají o „přátelství“ kromě svých známých i celebrity, či lidi z druhé strany zeměkoule, které nikdy neviděli, ale líbí se jim jejich názory.
David P. Stefanovič
Malé noční loučení
"Dear 970,000 friends, If anyone else is riding their bicycle around today, I highly recommend the Phoenix song, "Lisztomania". yours truly, zachary." Zach Braff na Facebooku, 23. 8. 2011
David P. Stefanovič
Listy a kříže (procházka Olomoucí, 15. října 2011)
Dnešek je v Olomouci jedním z nejkrásnějších dní na procházku, jaké rok nabízí. Podzimní slunce září, a když se správně postavíte, tak ještě hřeje. Studený vítr štípe do tváří tak, že vyvolává od dětství učenou archetypální myšlenku: po příchodu z procházky si v teple a pohodě domova dáte kávu a manželčin, maminčin, či babiččin koláč. V prvé možnosti mi brání život, v druhé a třetí studentský privát, ale nějak to zvládnu. Barevné listí se v paprscích slunce snáší k zemi. Den jako tento vám v podstatě nabízí dvě možnosti: intenzivněji než kdy jindy se přimknout ke své rodině, anebo se naopak se stejnou intenzitou a s o nic menšími blahodárnými účinky úplně odtrhnout od společnosti, spojit se přímo se světem a naprosto filtrovat malichernost, s jakou kolemjdoucí fotografují výzdobu kostela, či hulákají na své bližní v jinak tichém a klidném parku.
David P. Stefanovič
Apologie bílého muže
Být bílým, heterosexuálním, středostavovským, nábožensky nestigmatizovaným mužem je až nechutně jednoduché. Koneckonců tahle menšina řídí již pěknou řádku staletí chod a vzezření naší civilizace a budeme-li si cestou zpět v čase odmýšlet jednotlivé subkategorie (až se dostaneme k onomu podstatnému „muž“), zjistíme, že tak činí od úsvitu věků. Nebo nám to aspoň tvrdí naše patriarchálně determinovaná historie (!)
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 918x
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
Oblíbené stránky
- Pavel Renčín - spisovatel, kamarád a guru
- Sarden - denně o fantastice
- Jamendo - free music
- Hvězdy a komenty (profil na csfd)
- Autorský profil na legie.info - autoři sci-fi a fantasy
- MovieMAG - svět filmů