Krátké zamyšlení nad smyslem života
- Dal byste si lásku?
- Děkuji, už jsem dneska měl.
Rukou uděláte odmítavé gesto, nakloníte se a spiklenecky na mě mrknete.
- Popravdě nesladím, špitnete, Nikomu to neříkejte.
Slunce zatím svítí a leskne se na šupinách bezpáteřních kořistníků, kteří se jako štiky prohánějí tunami kostlivců ve vlastních skříních, aniž by jim zlomili jedinou kost. Myslím, že jsme byli obdařeni estetickým aparátem, abychom vůbec mohli žít.
- Jak že to? ptáte se.
Můžeme tak totiž říkat, že je svět krásný, zatímco se tady vyhříváme na plotýnce civilizovaného Západu.
- Můžeme se klanět kráse světa, zatímco vychází slunce nad himalájskými vrcholky, řeknete, zatímco zamyšleně noříte prst do šlehačky na kávě.
Můžeme si jen tak úplně v klidu umřít.
- Proč žijete?
- Kladete podnětné otázky, pane, odpovíte mi s lehkým úsměvem pod knírem a já si uvědomuji, že s ním a šedivými vlasy nevypadáte vůbec jako Allen, ale naopak jako ten herec, na jehož jméno si nemohu vzpomenout.
- Celá ta koncepce života jako zázraku je mi vlastně protivná, rozvíjím svou teorii.
- Ano? Z toho, jak do sebe zaklesnete prsty, se dá usoudit, že jsem upoutal vaši pozornost.
Přemýšlím, jak bych se cítil, kdyby všechny ty kabáty, ty miliony uniformních osudů, které se valí kolem nás, najednou zmizely. S jedním velkým PUF by se najednou vsákly samy do sebe, stáhly, vrátily se do prenatálního stadia k velkému, jedinému a jedinečnému, prapůvodnímu příběhu. Tomu, který žijeme stále dokola. Není to podezřelé?
- Co když jsme ve skutečnosti všichni jeden jediný organismus? pokládám vám další záludnou otázku.
- Potom se můžeme zbavit biologie a zcela si vystačit se sociologií, říkáte.
Ale neodbíhejme od tématu.
- Protože všechno to se zázrakem je evidentně prvoplánovým pokusem naši existenci nějak ospravedlnit.
- V očích vyššího řádu? navrhujete.
- V očích každého jednoho z nás.
- Pokračujte, vybízíte mě.
- Žádný zázrak v tom přeci není. To že jde o samoúčelnou mašinérii, musí pochopit i ten největší zabedněnec a nejpravověrnější buddhista. Nejpozději na smrtelném loži. Narodíte se do určité sumy vědění, které vaše rasa za celou svou historii nastřádala. Vaším – nutno podotknout, že naprosto směšným – úkolem, je ve své osobě jednotlivce veškeré toto vědění obsáhnout a ideálně k němu ještě něco přidat dřív, než stačíte pokojně sejít tam, odkud jste vzešel. Uvědomujete si tu nekonečnost a recyklaci? Jeden by málem podezříval středověké námořníky, že zapomněli, kde leží Amerika (což jim přece logicky museli jejich předkové, kteří tam byli, sdělit), jen aby ji mohl Kolumbus znova objevit.
- Uvědomuji si, pravíte zadumaně, že jsem zapomněl, co jsem dnes snídal.
- Přesně, zkonstatuji spokojeně, celému tomu snažení chybí jakýkoli cíl. Jsme velký, tlustý a hloupý sebe sama požírající organismus. Bečka ektoplazmy, válející se na pravěké pláži, o kterou se rozbíjejí vlny mladých oceánů. Naprosto evidentně dílo náhody, tak jako život (ve své koncepčnosti) sám. Jsme si schopni uvědomit leda neustálý úžas nad uvědoměním si nás samých. Tak dokonale malicherní. Tak dokonale zbyteční.
Dav udělá PUF a zmizí. Ve vzduchu se chvíli drží klobouk, točí se kolem své vlastní osy, aby se snesl na zem a zmizel ve spárách velkoměsta. Zpoza oken se ozývá monotónní klapání klávesnic počítačů. Usrkávání čajů. Lhostejný hlas rozhlasového moderátora. Číšník vyhlíží na prázdné náměstí a leští sklenici. Kritickým zrakem přejede naše dvě již chladné kávy. Napijeme se.
Všichni jsou vyděšení. Tak vyděšení, že i přes ony klávesnice slyším, jak jim drkotají zuby.
- Nemůžete jim přeci brát to jediné, co mají, řeknete se stopou výtky v hlase.
Usměji se.
- Jediné co mají, jsem já. Když se ráno podívají do zrcadla, když se v noci přitulí k těm, s nimiž se rozhodli spárovat. Padám jim z hlav, když s největším sebezapřením používají hřeben tak dlouho, dokud je na co. Teču jim z očí, když si myslí, že prožívají emoce, další z naprosto pochybných konstruktů. Prošlapávám jejich podrážky na cestě do každodenního pekla. Sténám s nimi, když se milují.
- Došel jste na konec cesty v popření individuality jedince.
- Zcela správně, pane.
Dav udělá PUF a zaplní náměstí dřív, než stačí vyděšená krysa zapištět a schovat se za nohu sochy. Číšník se ohání, aby uspokojil přání těch, kteří prozíravě resignovali na příjem stravy v době oběda. Veškeré archetypy, v jejichž intencích přečkáváme těch pár let, po které máme zatěžovat tenhle svět tunami kůže, kterou trousíme, kamkoli jdeme, se etablovaly maximálně během prvních dvou generací jeskynních lidí. Všechno ostatní jsou kosmetické ozdoby. Královský titul. Nový počítač. Cesta do vesmíru. Parkinsonova choroba. Dálnice. Vynález kola. Reconquista. Účast na Světovém poháru. Smrt v koncentračním táboře.
- Možná je sám prostředek cílem, pravíte.
To je pěkné, pane, to je tedy opravdu pěkné.
- Samozřejmě že je, řeknu.
A proto náš rozhovor přepíšu a přidám ho do pokladnice vědění lidstva. Možná ho nechám přetisknout v novinách. Vyfasuji za něj výplatní pásku podle platných norem vydavatelství. Nacpu ji do chřtánu hladovým reprodukcím věčného molocha.
- Podívejte, slunce, ukazujete, na co jsem během svého horlení zapomněl. Číšník si cloní oči.
Dav se zastavuje a rozpadá na individuality. Stroje utichají. Zlatá záře postupuje přes náměstí, vyplňuje kabáty, zalévá holuby, třpytí se na zábradlích a květech a na lžičce ve vychladlé kávě tam, kde jste před chvílí seděl.
Dáno v Olomouci dne 12.12. 2008, z potřeby něco, cokoli, napsat.
© David P. Stefanovič, 2008
David P. Stefanovič
Média nás ženou přes okraj propasti
Je nejvyšší čas, aby se novináři zastavili a zamysleli. Nesmí nadále podléhat volání davu. Naopak, musí se opět stát jeho průvodci.
David P. Stefanovič
Sborník ke stažení zdarma
Vážení čtenáři, stejně jako před rokem, i letos jsme pro vás na Sardenu připravili vánoční dárek: elektronický sborník povídek.
David P. Stefanovič
O nedostatečnosti slov
(Přespříštěroční přípodotek k eseji Listy a kříže z 15. října 2011 a ostatně také k textu Malá česká města z roku pozdějšího.)
David P. Stefanovič
První muž
První muž
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Otrokovice, Trávníky, 1+1 38m2
SNP, Otrokovice - Kvítkovice, okres Zlín
10 000 Kč/měsíc
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 918x
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
Oblíbené stránky
- Pavel Renčín - spisovatel, kamarád a guru
- Sarden - denně o fantastice
- Jamendo - free music
- Hvězdy a komenty (profil na csfd)
- Autorský profil na legie.info - autoři sci-fi a fantasy
- MovieMAG - svět filmů